wz

    

Neuvěřitelnosti

 

Exkurze do Osvětimi a Věličky

     Dne 20. října se naše třída spolu s 9. B účastnila exkurze v polském koncentračním táboře Osvětim, ale také v solném dole ve Věličce. Odjezd od Obecního úřadu v Návsí se udál v časných ranních hodinách, a proto se v autobuse, který byl vybaven klimatizací a televizí, našla skupinka lidí, která se uložila ke spánku. I já jsem patřila k lidem, kteří celou cestu do tábora prospali.

     Když jsme dorazili na parkoviště nedaleko muzea, všichni jsme se přesunuli do budovy s kancelářemi a různými upoutávkami. O chodbu dál jsme mohli vidět fotografie lidí, kteří prožili nepředstavitelná muka. Vedle černobílých fotografií bylo uvedeno datum narození  dotyčného, datum a hodina úmrtí, počet rodinných příslušníků, jakým způsobem  byl usmrcen a případně vzkaz či poslední slova zesnulého.

     Byla nám přidělena průvodkyně, která nám podávala svůj výklad ve slovenském jazyce. Dostali jsem se k bráně s nápisem, na kterém mě hned zaujalo písmeno B. Bylo napsáno naopak.Vše mělo své odůvodnění. Toto písmeno všem už u vchodu do „tajného pekla“ hlásalo, že význam plné věty (prací k osvobození) nad branou je opakem. Tábor byl velice pečlivě střežen. V okruhu 40 km nebyla ani noha. Vše bylo hlídané, osvětleno a oploceno ostnatými dráty, které ke všemu byly pod vysokým napětím. Nebylo téměř žádných šancí na útěk. Avšak některým vězněným se podařilo uprchnout. Útěk byl možný pouze ve směru na Krakov. Všude kolem byla buď hlídka s vojáky, nebo řeka Wisla, ale za řekou hlídali opět Němci.

     Když jsem se ocitli v budově, kde byly vitríny s vlasy, dětskými botičkami, hřebeny, brýlemi a cennostmi, udělalo se mi poněkud nevolno. Nebyla jsem sama, komu chybělo jen málo k pláči. Dále nás ochotná průvodkyně provedla síní s fotografiemi skoro všech „vězňů či otroků“. V koncentračním táboře byli drženi a týráni Němci naprosto nevinní a bezbranní lidé. Po celé Evropě vypukla genocida Židů. Do Osvětimi (německy Auschwitz) přiváželi denně z celé Evropy, až z dalekého Turecka, plno nových Židů, Romů i Slovanů. Přežila pouze Hitlerova preferována nordická rasa. V táboře se „proslavil“ i doktor Mengele se svou ženou. Byl známý tím, že zkoušel na  Židech experimenty.

     Po ukončení prohlídky jsme se přesunuli do druhé části tábora nazvané německy Birkenau (Březinky). Byla to obrovská plocha, na které bylo uchráněno pouze pár „ubytoven“, ostatní „ubytovny“ byly zničeny hromadným pálením veškerých důkazů, které by mohly jen trochu naznačit, co se dělo. Po návštěvě Osvětimi a Birkenau jsme jeli asi 2 hodiny do Věličky.

     Po příjezdu do solných dolů jsem se ubrali po 54 patrech do nitra dolů. Mohli jsme vidět uměle vytvořená jezírka, solné sochy, ale nevíce mě zaujal solný kostel svěcený Janem Pavlem II. Je to jediný kostel na světě, který je celý ze soli. Podlaha, lustr, veškeré osvětlení a oltář ze soli. Prohlídka byla ukončena solným osvětleným jezírkem a jízdou výtahem, který jel 4 metry za sekundu.

     Celá tato exkurze byla velmi naučná a bohatá na informace. Opravdu se mi tam hodně líbilo, ale koncentrační tábor ve mně zanechal mrazivé pocity v zádech.  

                                                                                              (slohová práce od Veroniky Ćmielové z 9. A)